První kapesní hodinky vznikly z potřeb přesnější časové orientace kolem roku 1500 (tzv. Norimberské vajíčko Petera Henleina). Jejich chod byl velmi nerovnoměrný, protože hnací síla pružiny postupně klesá a protože frekvence jejich oscilátoru, lihýře, na tom silně závisí. Velký pokrok znamenal vynález setrvačky (Christian Huygens, před 1675) s lépe definovanou vlastní frekvencí. Hodináři ale dlouho preferovali pracnější řešení – vyrovnávání síly pružiny šnekem a řetízkem. Pro snížení tření v čepech se od 18. století dělají ložiska z rubínů („kameny“).Další vývoj se týkal především kroku. Při vývoji přesných hodin a lodních chronometrů (John Harrison, 1760) vznikly tzv. klidové kroky (Grahamův krok), které podstatně méně ovlivňují oscilátor. Kolem roku 1800 se zavedlo také lepší tvarování vlásku (Abraham-Louis Bréguet), takže frekvence méně závisela na hnací síle i na poloze hodinek.Kvalitní mechanické hodinky se těší velké oblibě sběratelů a milovníků, které těší technická dokonalost a krása strojků, důmyslnost konstrukce a podobně. Významná je i výroba replik a „nostalgií“, napodobenin starších hodinek s vynikajícími parametry. V poslední době jsou to i tzv. komplikace, hodinky, ukazující i fáze Měsíce, s hodinovým nebo i minutovým bitím a podobně.
Hodinky jsou malé přenosné hodiny, které zobrazují čas a někdy i den, datum, měsíc a rok. Mohou být vybaveny i zařízením na odměřování kratších časů (chronograf, stopky).U mechanických hodin je zdrojem energie spirálová pružina, u lepších hodinek uložená v pérovníku. Oscilátorem nejstarších hodinek byl lihýř, od 18. století podstatně lepší setrvačka („nepokoj“), u moderních hodinek s odpruženým uložením čepů, aby hodinky vydržely i nárazy. Kmity oscilátoru zachycuje krok, který mu také dodává impulz. Krok propustí při každém kmitu oscilátoru jeden zub stoupacího kola a soustava ozubených převodů převádí tento pohyb na minutové kolo, na němž je připevněna minutová ručka. Od pohybu minutového kola se odvozuje i pohyb hodinové ručky.Elektronické (quartzové) náramkové hodinky s ručkovou indikací jsou dnes nejběžnější podoba hodinek pro běžné použití. Lepší hodinky mají vodotěsné pouzdro, safírové sklo, které se nepoškrabe, případně certifikát přesnosti chodu. Kromě toho se však vyrábí množství luxusních hodinek, často ve zlatém pouzdře s diamanty, které dávají najevo prestiž svého nositele.
* citrusové (Svěží, šťavnaté vůně s výraznou citrusovou složkou (pomeranč, bergamot, citron, limeta). Patří sem dámské i pánské vůně, často také bývají citrusové parfémy označovány jako unisexové, tedy vhodné pro obě pohlaví. Citrusové tóny se kombinují např. s dřevitými, kořeněnými či květinovými.);Mezi nejznámější výrobce exkluzivních parfémů patří: * Addidas; * Bvlgari; * Cacharel; * Calvin Klein; * Cartier; * Clinique; * Davidoff; * Dolce & Gabbana; * Donna Karan New York (DKNY); * Dunhill; * Emanuel Ungaro; * Escada; * Estée Lauder; * Giorgio Armani; * Givenchy; * Gucci; * Guerlain; * Chanel; * Chopard; * Christian Dior; * Christian Lacroix; * Hugo Boss; * Jean Paul_Gaultier; * Kenzo; * Lancome; * Laura Biagiotti; * LR Health & Beauty systems; * Paco Rabanne; * Paloma Picasso; * Ralph Lauren; * Sergio Tacchini; * Sonia Rykiel; * Thierry Mugler; * Tommy Hilfiger; * Versace; * Vivienne Westwood; * Yves Saint Laurent;EDP neboli Eau de Parfum, česky též parfémová voda (toaletní parfém). Podíl vonných látek je 8 - 15 %.
Parfém je vůbec nejintenzivnější vůně, která je na trhu k dispozici. Podíl vonných látek je 15 - 40 %.Mnohé vůně voní jinak na kůži a jinak na oblečení; zpravidla čím lehčí (svěžejší) vůně, tím lépe vynikne na oblečení a naopak. Jak se bude vůně chovat na oblečení napoví zkouška na testovacím papírku.Při aplikaci na pokožku je zvykem vybírat dobře prokrvená místa - například oblasti za ušima, na krku, mezi prsy, na loketních a kolenních důlcích, na zápěstí. Toto pravidlo však nelze brát jako dogma a vhodnou aplikaci je nutné vyzkoušet. U silnějších (orientálních) vůní stačí několik kapek na zápěstí, svěží vůně vyžadují důkladnější aplikaci; záleží také na individuálních preferencích, množství, které vyhovuje jednomu člověku, může jiného obtěžovat.
* kožené (Speciální kategorie zahrnující vůně, v nichž jsou patrné složky imitující vůni kůže. Patří sem pánské vůně (často s tóny kadidla, tabáku, dřev) i dámské (kombinace s květinami nebo chyprovými tóny).);Od poloviny 19. století se rozběhla tovární výroba hodinek, zejména ve Švýcarsku, které byly spolehlivé a stále levnější. Potřebovali je všichni železničáři, pošťáci a další. Významné zlevnění přinesl Roskopfův a kolíčkový krok, pro dámské hodinky, nošené na šňůrce, se užíval cylindrový krok. Lepší hodinky měly ještě druhý plášť, často zlatý, který chránil sklo na ciferníku.Roku 1904 vyrobila firma Cartier pro francouzského letce Santos-Dumonta první náramkové hodinky, které od První světové války rychle nahradily hodinky kapesní. Vyráběly se v nejrůznějších tvarech a designu, od levných kolíčkových až po velmi drahé a technicky dokonalé stroje. V 50. letech se začaly vyrábět hodinky s automatickým natahováním, nejčastěji excentrickým segmentem (rotor), který se při pohybu ruky otáčí a natahuje pero.* citrusové (Svěží, šťavnaté vůně s výraznou citrusovou složkou (pomeranč, bergamot, citron, limeta). Patří sem dámské i pánské vůně, často také bývají citrusové parfémy označovány jako unisexové, tedy vhodné pro obě pohlaví. Citrusové tóny se kombinují např. s dřevitými, kořeněnými či květinovými.);
Při aplikaci na pokožku je zvykem vybírat dobře prokrvená místa - například oblasti za ušima, na krku, mezi prsy, na loketních a kolenních důlcích, na zápěstí. Toto pravidlo však nelze brát jako dogma a vhodnou aplikaci je nutné vyzkoušet. U silnějších (orientálních) vůní stačí několik kapek na zápěstí, svěží vůně vyžadují důkladnější aplikaci; záleží také na individuálních preferencích, množství, které vyhovuje jednomu člověku, může jiného obtěžovat.U elektronických hodinek je zdrojem energie článek („baterie“) a oscilátor bývá řízen křemenným výbrusem („quartz“). Vysoká frekvence oscilátoru (nejčastěji 32 kHz) se elektronicky dělí a nakonec indikuje na číslicovém displeji (digitální indikace), anebo krokovým motorkem převádí na ozubená kola a ručky (analogová indikace). Korunka slouží jen pro nastavení času. Elektronické hodinky mají podstatně pravidelnější chod, který nezávisí na poloze, nemusí se natahovat a při masové výrobě jsou výrobně levné.Za stejným účelem vznikl už v 18. století tourbillon, složité a důmyslné uspořádání setrvačky v jakési kleci, která se neustále pomalu otáčí a tak vyrovnává nerovnoměrnost chodu v různých polohách. Kvalitní hodinky s velmi tenkými čepy setrvačky (typicky 0,12 mm) byly však velmi choulostivé vůči nárazům. Proto se kolem roku 1900 zavádí pružné uložení ložisek setrvačky (anti-choc, Incabloc).